Pokud jste vstoupili na tuto stránku, a důvodem nebyla jen pouhá zvědavost, věci se pravděpodobně jeví jasné. Pro sebe-diagnostiku obsedantně kompulzivní poruchy většinou nepotřebujete žádný testovací formulář. Obsedantní jedinec sám nejlépe ví, jak nedobře se cítí i jak iracionálně při tom jedná. A také jak moc a za jakých okolností by uvítal pomoc či alespoň úlevu. Nemá problém přiznat si problém. Mnohem horší pomyšlení však u něj vyvolává představa, že by jej tento problém měl provázet trvale a navíc se dlouhodobě ukázat neřešitelným. Bez ohledu na všechny jeho rozumové schopnosti.
Zpočátku každý doufá i věří, že by situaci mohl ještě zvládnout sám. Eliminovat obsesi jen čistě silou vůle? Není to dobrý nápad. Ne, že bychom nemohli najít povzbudivé příklady, zvlášť když obsese jsou ve společnosti zastoupeny i v té lehčí formě. Sebeléčení bez odborné diagnostiky však tvoří spíše jen nahodilé výjimky. Neboť kompulze – rituály, které se v drtivé většině případů jeví tak všespasitelnou nadějí, dokážou touhu po nápravě velmi zlomyslným způsobem takřka nepřetržitě oddalovat. A na to, abychom vystoupili z kruhu, pak už mnoho sil nezbývá.
Sami jste už možná došli ke zjištění, že obsese vám mohou ukrást nejhezčí chvíle života. A pokud se jim včas nepostavíte, možná i jeho podstatnou část. Ať už je vám vlastní jakékoliv zázemí, odborná lékařská péče představuje stále nejdostupnější a nejúčinnější nástroj, jak s OCD nejenom bojovat, ale také ji zvládnout a vyléčit se. To ostatně dokládá i nesrovnatelně vyšší procento případů, než, když se o to budete snažit sami. Na druhou stranu, je na místě upozornit, že zdaleka ne každý psycholog či psychoterapeut vám může pomoci. Tak jako v každém lidském oboru i zde jsou profesionálové lepší a horší. Pokud se proto rozhodnete ten první, ale současně vůbec nejdůležitější krok pro zlepšení svého stavu učinit, věnujte mu neméně intenzivní pečlivost a důležitost, s jakou si přejete zbavit se obsesí. Jeden z nejlepších návodů, jak si v takovém případě počínat, dává Michael A. Jenike, přední mezinárodní výzkumník OCD problematiky z massachusettské MClean Medical School Harvardovy univerzity.
„Je důležité si s terapeutem promluvit a zjistit zda a do jaké míry se zabývá KBT (kognitivně behaviorální terapií) a ERP (tzv. fenomén habituace). Odpovědi terapeuta vám budou dobrou nápovědou. Pokud zní rezervovaně, odepírá sdělit informace či se rozčílí, proč vyžadujete tolik informací, měli byste asi hledat jiného odborníka. Pokud si terapeut uvědomuje a oceňuje důležitost a váhu vašeho rozhodnutí, je otevřen vašim dotazům, přátelský a informovaný, našli jste poklad! Váš vzájemný vztah je důležitý, také proto, že terapeut bude po vás vyžadovat v rámci terapie vykonávání úkolů, které vám nemusí být příjemné a vyžadují velkou motivaci i důvěru. Pamatujte: máte právo pokládat jakékoliv dotazy. Jedná se o váš život a zdraví!“
DOTAZY, KTERÉ VÁM POMOHOU VYBRAT VHODNÉHO ODBORNÍKA PRO LÉČBU OCD:
Nejúčinnější psychoterapií OCD je podle kontrolovaných klinických studií kognitivně behaviorální terapie, s hlavní behaviorální metodou expozice se zábranou kompulze a kognitivní terapií. Expozice se zábranou kompulze spočívá v postupnému vystavování se podnětu, který vede k rozvoji nepohody, napětí nebo úzkosti, za neprovádění kompulzí nebo rituálů. Kognitivní terapie pracuje se změnou dysfunkčních předpokladů a automatických negativních myšlenek o přítomnosti nebo významu nutkavých myšlenek.
Pod svým původním anglickým názvem Exposure and Response (Expozice a zabránění reakce) se jedná o trvale základní stavební kámen kognitivně behaviorální terapie. Využívá metodu na sebe navazujících psychoterapeutických strategií – tzv. expozice a zabránění reakce v podobě vystavení se podnětu vyvolávajícím úzkost a vědomému zabránění kompulze /rituálu. Záměrem je docílit tzv. fenoménu habituace (úbytek reakce na podnět), s nímž je spojen pokles úzkosti.
Omlouváme se, ale tento fragment nelze kopírovat
